Czech project in czech language

Hned mi bylo jasné, že v Čechách nemůžeme nikam jinam než na ty naše voňavé písky. Původní plán byl: Drábské světničky, Adršpach a Ostrov. Ale při hledání filmařů mi štastná náhoda přihrála do cesty Kletterkiddies, který jsou v Českým ráji jako doma, a tak jsme tam nakonec zůstaly celý týden.

Po nočním příjezdu jsme se v úterý probudily do pěknýho dne. Ale protože v pondělí lilo a skály byly mokrý, musely jsme vybrat hajlajnu, která se napíná bez lezení. Zajely jsme pro začátek na Klokočky, na lajnu, která už byla tahaná: Davová psychóza 20long / 25high (hajlajnu pojmenuje vždy ten, kdo jí první přejde tam i zpět). Na jedné straně jsme kotvily obhozem, na druhé tutovou borovičkou.

Ance na lajně Holčičky na provázku 40m long/20m high 

foto by © Kletterkiddies

U napínání musí člověk všechno kontrolovat, pojišťovat, nic nezamotat a nehodit dolů a musí být trpělivý. Trvalo nám to asi 4 hodiny (takový běžný čas). Za tu dobu se ochladilo, rozfoukalo a rozpršelo. Takže při finálním dopínání nebyla úplně nálada to moc hrotit. Lajna byla tedy řádně prověšená, takže docela obtížná. První jsem šla já a bylo to žůžo. Ono při tom pohledu a pohybu docela zapomenete na déšť a vítr, a jen si užíváte ty motýlky v břiše. Druhá šla Faith, ta už motýlků zažila celá hejna, a tak si místo sedáku vzala rovnou swami (smyčka kolem pasu, spadnout do toho bolí) přešla to suše, ale s úsměvem na tváři. Třetí šla Jelena, která kvůli těhotenství /v době akce ve 4 měsíci/ také nesměla padat. Vítr i déšť se trochu ztišily, z hospody nic nebude, jdeme radši chodit. Po prvním přechodu člověka opustí taková ta posvátná úcta, a chce se mu užít si to ještě víc. Začne trikovat, serfovat, koukat dolů pod nohy, do kraje a do nebe.

Jelena a její nejlepší pokus na čtyřicítce....no trochu s Faith překážíme v záběru...

foto by © Kletterkiddies

Pokus o šedesátku (Faith se připravuje na další přechod)

foto by © Kletterkiddies

Nebo chce zažít větší volnost jako Faith a přiváže se jen za jeden kotník. Suše to přejde tam a zpět. Odváže se, mrkne na nás: "hele jdu jen zkusit, jak se budu cejtit" a nejištěná se šoupe po lajně od skály. Když na druhé straně vyleze na skálu a říká "No dneska mi to bude stačit one way" a pro sebe dodá "teda takhle se děsit při sólu" a zavrtí hlavou. Zbývá asi hodina do západu, jsme vychozené, vysmáté (jako vždy po lajně). Balíme to. Akorát nevíme, co budeme tahat dál. Dnešní déšť znamená další dva dny bez lezení..

foto by © Kletterkiddies

Double drop knee 

foto by © Kletterkiddies

Čtvrtek ráno prší. Opět přemýšlíme, jestli neodjet do Ostrova, nebo do Ádru, tam už prý včera nepršelo. Ale Honza přichází s nápadem napnout z masivu na masiv v Zámecké rokli u Hrubé Skály, přímo nad Myší dírou. Kotvení strom-strom a bez lezení. Všechno jde jak po másle a za 2 hoďky už je napnutá nová lajna: Shining downstairs fish 24long / 28high. Tak jí pojmenovala Jelena, která si jí přešla jako první a smála se jak sluníčko. Pak jsme jí přešly i my a pak ještě jednou dokolečka.

Večer jsme šli omrknout Skalák, na Sahaře to vypadalo na pěknou čtyřicítku. A jak jsme obdivovaly ty pískovcový tvary, Honza jen tak ukázal na Ocún a Únorovou: to by byl směr, co holky...

the plank

foto by © Kletterkiddies

Lezení na Suškách byla fakt psina

foto by © Kletterkiddies

V noci pršelo, lézt se bude moct až v neděli. Sakrlblé co teď?

Na jedné straně se to dá obejít na druhé se leze krátký komín. Jelena kotví jednu stranu, hází lano dolů. Protahujeme ho s Faith hustníkem. Lezu komín a vytahuji železo nahoru. Tahám za lano a to se lehce prosmýkne větvemi a hurá, oba konce už jsou spojený. Přivazuji lajnu a taháme jí na druhou stranu. Mezitím Faith vylezla za mnou a špekuluje nad kotvením. Nevypadá to úplně dobře, všechno je tu hrozně oblý nebo v blbý vejšce. Navíc Jelena volá, že nám nestačí lajna. Je to tak, do pohodlného napínání nám chybí 5 metrů. Jako šlo by to, ale kladky by musely být fakt dlouhé a to komplikuje jak napínání, tak chození. Navíc na tu naší stranu bychom musely najít nějakou dobrou kládu, kterou bychom vrazily do spáry. Představa hledání klády a tahání jí nahoru je poslední kapka, vzdáváme se. Kletterkiddies se nás snaží povzbudit, ale nejde to, jsme demotivované. Sundaváme co jsme připravily, jdem se najíst a vyspat. Po cestě zpět potkáme asi 300 metrů od skal takové hezké malé pevné klády, které by se nám přesně hodily. Zmar.

Den na to se na lajnu vrátíme. Jde to jak po drátkách. Ve dvě je hotovo a my jsme taky hotový. Na nebi ani mráček a 30 ve stínu. Jdu na to. Směrem z Ministranta na Únorovou mi to moc nejde, je vedro a nemůžu tam najít pořádný bod na koukání. Jenže highline není o tom najít tisíc důvodů, proč to nejde, ale o tom najít ten jeden správný, kvůli kterému to půjde. Přejela jsem kladečkou na druhou stranu. Hle, odsud to je mnohem lepší. Jeden dva pády a už stojím na lajně a už cítím, jak je moje tělo naladěno na její frekvenci. Jdu. Myšlenky přichází a rozklepávají mě, posílám je pryč jak mýdlové bubliny. Jsem skoro u konce, třesou se mi kolena, ale uvnitř jsem jistá a tělo zalévá blaho, ještě před tím než seskočím na skálu.
Faith si to přeběhne on sight. Zbytek odpoledne patří Jeleně, která má svou nejdelší hajlajnu 35 m, takže bojuje o osobák. Ovšem za zhoršených podmínek, protože ví, že nesmí jít úplně na svůj max. Lajnu musí vždy chytit, neb případný pád do odsedky by mohl ohrozit její děťátko. Je to těžké, ale Jelena je hustá, dává několik pokusů za půlku.

K večeru si to s Faith ještě pochodíme a pojmenujeme lajnu "Holčičky na provázku" (40 long/20 high). Lajnu necháváme do druhého dne. Jsme unavení, ale štastní.

V neděli vstáváme opět brzy. Čeká nás poslední náročný den. Ráno Jelena ještě zkouší Holčičky na provázku. Faith s Tomášem a Honzou lezou navrtat Únorovou. Kwjet s Vojtou vytáhnou fix na Ocún. V poledne je navrtáno a můžeme začít kotvit. Jelena začíná cítit tlak protože na šedesátku musíme použít lajnu ze čtyřicítky. Snaží se nás nezdržovat a rychle to přejít. Rozejde se, klepanec v třetině ustojí a pokračuje, za půlkou znejistí, pár váhavých kroků. Padá, chytá lajnu, ale ta jí vyklouzne. Není to žádný drastický pád, spíš se do té odsedky sesunula, než že by do ní řachla, ale je na sebe hrozně naštvaná a je jí to líto. 

Jsme s Faith na Únorové, kluci jsou na Ocúnu, Jelena je vyčerpaná a spí. V sedm je lajna napnutá, je nádherná, exponovaná a dlouhá. Faith na to jde první. Dvakrát to rozejde a spadne (poprvé za celý týden). Napotřetí posbírá všechnu odvahu a pustí se do toho. Jde pomalu a na její vyrovnaný styl dost máchá rukama a zhluboka dýchá. V třetině se poprvé ozve: "Come on Faith!" a pak každý čtvrtý pátý krok: "Come on Faith!" "Keep walking!" "No,no,no come on Faith". Je to drama, ale Faith se nevzdává. Posledních pár kroků a už křičí radostí, směje se a něco jim na druhé straně povídá. Směr později pojmenuje "Shangri-la".

Řada je na mě, jsem nervní viděla jsem Faith, jak na tom bojovala. Šoupu se po lajně od skály a začínám se do toho směru zamilovávat. Vstávám, padám, vstávám, padám. Chybí mi hec. Vracím se vyčerpaná na skálu a usínám. Faith zatím rozchází pokus zpět. Tentokrát na sebe "Come on" nenechá dlouho čekat. Faith odfukuje čím dál intenzivněji a křičí na sebe čím dál hlasitěji. Ke konci už má úplně sucho v krku, křičet už radší nepřestává, přeskakuje jí hlas, ale její "Come on" jí zdárně dovedlo zpět. Je zpocená, štastná, úplně září. Vojta na ní, jestli by ještě nechtěla udělat pár kroků směrem k němu, že je perfektní světlo na focení. Bez okolků se vrací na své bojiště. Je úplně uvolněná a celou lajnu naprosto bez problémů a tiše přechází zpět k Vojtovi. Psychika je mocná.

foto by © Kletterkiddies

foto by © Kletterkiddies

Už nebude chodit nikdo jiný než já. Dám pět pokusů, žádný zázrak, ale jednou už jsem ucítila, že to půjde. Hrozně moc to chci rozejít, nezáleží mi na tom, jestli to přejdu, chci do toho dát jen to nejlepší. Po odpočinku dalších pár pokusů. A najednou se to zlomí, někde ve mě se zažehne ten pravý plamen. Pozornost spadne z hlavy do břicha, nemyslím, jen cítím a jdu. Pak se pozornost vytratí i z břicha a najednou je okolo mě nekonečný, měkký prostor. Všechno je v harmonii a já jsem její součástí. Mé tělo stále jde, cítím se tak jistě, tak klidně, jako by v tu chvíli nebylo nic přirozenějšího než kráčet vzduchem. Procitnu kousek před koncem. Skála je ode mě asi osm metrů. Nevěřícně na to koukám a napadne mě "Ty jo, já to snad přejdu?", rozklepou se mi kolena, pozornost se naleje zpět do hlavy. Snažim se utišit vír myšlenek, ale nestíhám to, padám. Čapu lajnu a křičím, ventiluji všechno ven. Jsem štasná. Ještě teď (dva týdny po) cítím v sobě ten plamen.

Končíme, sundáváme lajnu, balíme a opouštíme krásný svérázný Český ráj.

Na závěr chci poděkovat Kletterkiddies, nejen za zdokumentování, ale za obětavost, nadšení, podporu a za srandu, která s nimi fakt je. Děkuji Tomášovi (Rambovi), Kwjetovi a Markovi za jejich ochotu, bez nich by na Sahaře těžko vznikly obě lajny. Děkuji za podporu značkám Deuter, Rock Empire, Equilibrium slackliners, Husky a Wild Roses. A ze všeho nejvíc jsem vděčná za holky, a za to co jsem s nimi prožila. Jsme každá z jiné země, každá máme jiné sny, ale uvnitř jsme kovány ze stejné hmoty.

Tímto bychom zároveň chtěli poprosit další highlinery: v Českém Ráji jsme se i přes přísná pravidla ochrany přírody setkali jen s otevřeností a pochopením. Pokud budete chtít něco napnout, myslete na zachování harmonie vztahů mezi místními a highlinery a začínejte další NOVÉ projekty vždy konzultací na správě konkrétní oblasti... Náš sport je stále v začátcích a krásných možností je v okolí spousta...

Urban Slackline Meeting - Arena Wien

The Urban Slackline Meeting promoting and supporting girls in the sport of slackline commenced as expected, in a casual way with an assortment of slackers, both men and women. The 2 day event kicked off with rain, however in between the storms (and sometimes during!) the slackliners found plenty of time to get on the lines.

There were several urban lines rigged, including two moderate longlines, a short slackline for beginners, a trickline on the stage, a midline on the stage, and a highline across the whole arena. At least 75 slackliners attended throughout the weekend, from countries all over the world, including Czech Republic, Austria, America, France, Switzerland, Germany, Poland and more. Many slackliners were able to train their highlining skills on the 12m long stage midline, and for the more advanced highliners they raged the 35m long "Stadteinsamkeit Highline."

During the evening the slackliners enjoyed hanging out, playing guitars, and finally resting in the bunkbeds at the arena.

The girls trickline competition was a relaxed one, hosted by the Vienna Slackers, with great competitors from all over Europe. The first place was taken by Justyna Wallis, second place by Dany Smith, and third place by G4G member Faith Dickey; though it was a close match between her and Kinga Stus.

On Sunday, the private day just for slackliners and not the public, G4G members Jelena Schradi and Faith Dickey hosted the highline workshop, where they demonstrated the steps necessary for rigging a highline at ground level, answering questions and laying the foundation for those who plan to learn rigging in the future. With at least 8 attendee's, it seemed like a success!

There was of course a bit of time for fun as well, including chicken walking.

A big thanks to Martina Kornek, the staff at the arena, Slackline.at, Vienna Slackers and all the girls for  the hard work!

G4G Urban Slackline Meeting - 1/4

Vienna Arena Slackline Event

We have started organizing the first event of it's kind; a public, free slackline event to be held in the arena in Austria's capital city of Vienna. It will take place in June, with various attractions such as a girls only slackline competition which includes points towards the world ranking, slacklines for the public, an hourly highline demo by the three best female highliners in Europe, DJ's, and a kids slackline corner, all followed by a free live show and afterparty inside the arena. The following day will be spent highlining for everyone in Peilstein, the nearby spot with several established lines.

Stay tuned for more info as the event comes together!

The Czech project

The Czech landscape is poetic, scenic and maybe tender. You can not find there neither high mountains with deep valleis nor sea coast with sharp cliffs. But still there are places look like to be created for highlining. These are sandstone areas full of towers with waried shapes. The rocks were made by water and wind from one platform so their height is similar (ideal for highlining).

Česká krajina je poetická, malebná a možná až něžná. Nenajdete v ní vysoké hory s hlubokými údolími ani mořské břehy s útesy. A přece jsou tu místa, která jsou doslova stvořena pro hajlajny. Jsou to pískovcová skalní města. Jsou plná věží, roztodivných tvarů, jak je tvarovala voda a hladil vítr. Všechny věže mají podobnou výšku, což je ideální napínání lajn.

Ostrov                                                        by Kwjet

We will rigg highlines in three beatifull spots. The first will be Drábské světničky in Český ráj = The Czech Heaven. We will estabilish there a new highline which will be short (cca 15m) but on nice place.

Drabské světničky                                  by Ondra Smrž

V českém projektu se podíváme do tří krásných oblastí. Začneme v Drábských světničkách, které leží v českém ráji. Zde natáhneme novou hajlajnu, která bude sice kratší, ale na hezkém místě a navíc docela exponovaná.

Drabské světničky                                  by Kwjet

The second spot will be Adršpach on north west boarder. We will climb here with local climbers and rigg highline Maják Lighthouse. The line is long 35 m and any girl have not walk it yet.

Maják                        by Katka Svatoňová

Pak se přesuneme do Adršpachu, což je obrovské skalní město na severozápadní hranici. Zde si zalezeme s místními lezci a napneme hajlajnu Maják, která je dlouhá 35 metrů je krásně otevřená a žádná žena ji zatím nepřešla. 

Adršpach               by Katka Svatoňová

Our last destination will be Ostrov Island and it is really island of rocks, peace and days which stay in your heart. There took place Girl Ondly Highline and lot of other highline meetings. We would like to rigg there spaceline. Which is highline made from more lines in diferent directions. So you can walk directly in to space.

Ostrov                                                              by Kwjet

Náš český výlet ukončíme v Ostrově, kde již se konaly dva ročníky Girls Only Highline a nespočet hajlajn akcí, přesto je zde stále co objevovat. Rádi bychom natáhli spaceline, což je lajna vytvořená z několika lajn, tak, že když po ní kráčíte koukáte do čistého prostoru.

Ostrov                                         by Faith

We hope that this all will realize in one june week. Maybe we will have to change our plans because it is forbiden to climb on soft sandstone after rain. But this project is unique and we want to enjoy atmosphere, nature and new experiences.

Toto vše se odehraje v jednom červnovém týdnu. Možná bude nutno program trochu přizpůsobit neb počasí v České republice není příliš stálé, a po dešti se na pískovcové skály nesmí lézt. Ale každopádně je to první projekt tohoto druhu. Chceme si užít spolupráci, přírodu a nevšední zážitky.

Welcome!

G4G Project is a collaboration between 4 slacklining and highlining females from 4 countries, who all share similar passions and hope to encourage and promote more women to participate in the sport of slackline and the lifestyle it entails. Our project is not meant so much as a separation between men and women, but more as a focus on females and their limitless possibilities, even in male dominated extreme sports such as slacklining and climbing. We hope this project will become a global movement connecting girls everywhere in the knowledge that they can do everything they want, and nothing should or can stop them. Keep in touch to see our projects form this year, starting with an exciting public slackline event in Vienna, Austria, moving on to highlines established in Czech Republic, and leading up to some epic stuff in France.